Vydalo nakladatelství Druhé město ~ Vydáno jako filmová verze v roce 2014 ~ Počet stran: 154 ~ ISBN: 978-80-272276776
V případě andělů všedního dne přichází s novelou, která se otřásá návaly lehké ironie, mírným pohřebním humorem a vtíravou otázkou Co by, kdyby... Čtyři andělé sedí na mostě v Nuslích a připravují se na další šichtu. Tři z nich jsou zkušení, staletími ošlehaní harcovníci, mladá Ilmuth teprve začíná. Je ale jedno, kolik zkušeností máte nebo jak dlouho se už pohybujete po světě. Smrt tu byla, je a bude, nehledě na to, co děláte nebo jak jste na ni připraveni...
Říká se, že v okamžiku smrti je každý člověk úplně sám. V případě andělů tohle ale neplatí. Sledují, snaží se "usnadnit" cestu. Jenže jak připravit budoucího neboštíka na něco tak konečného? A stejně tak budoucí pozůstalé?
Ve zkratce řečeno - krátká novela, která dokáže mírně pohnout ledy. Nepředkládá nic světoborného či nového. Ale svým pohledem se přece trochu liší... Polemizuje nad posledními okamžiky před smrtí. Nad životem, rozhodnutími, která mohou a nemusejí měnit osud. Vzhledem k rozsahu děj utíká poměrně rychle. Konec se jeví trochu jako rozmazaná šmouha - ve chvíli, kdy si čtenář zvykne na jednotlivé postavy a dějové linky, příběh náhle končí. Metaforické ukončení...
Názor na tuto novelu může být přímo diametrálně odlišný. Nebere si příliš servítky. Chvílemi to působí tak, že si z vážného tématu dělá legraci. Jenže je to vlastně špatně? Záleží ale na čtenáři, aby vážnost/nevážnost posoudil. A hodně záleží také na tom, v jaké situaci a náladě si knihu přečte.
Upřímně si myslím, že se Vieweghovi povedlo zdůraznit ironii daného okamžiku. A to nejen trefnými dialogy a vnitřními monology jednotlivých postav, ale i celkovou atmosférou příběhu. Ironie není to jediné, co novela nabízí. Smíření se s nevyhnutelným, soucit, konečný okamžik života… Mezi řádky lze nalézt mnohé.
Hodnocení: 70%
Říká se, že v okamžiku smrti je každý člověk úplně sám. V případě andělů tohle ale neplatí. Sledují, snaží se "usnadnit" cestu. Jenže jak připravit budoucího neboštíka na něco tak konečného? A stejně tak budoucí pozůstalé?
Ve zkratce řečeno - krátká novela, která dokáže mírně pohnout ledy. Nepředkládá nic světoborného či nového. Ale svým pohledem se přece trochu liší... Polemizuje nad posledními okamžiky před smrtí. Nad životem, rozhodnutími, která mohou a nemusejí měnit osud. Vzhledem k rozsahu děj utíká poměrně rychle. Konec se jeví trochu jako rozmazaná šmouha - ve chvíli, kdy si čtenář zvykne na jednotlivé postavy a dějové linky, příběh náhle končí. Metaforické ukončení...
Názor na tuto novelu může být přímo diametrálně odlišný. Nebere si příliš servítky. Chvílemi to působí tak, že si z vážného tématu dělá legraci. Jenže je to vlastně špatně? Záleží ale na čtenáři, aby vážnost/nevážnost posoudil. A hodně záleží také na tom, v jaké situaci a náladě si knihu přečte.
Upřímně si myslím, že se Vieweghovi povedlo zdůraznit ironii daného okamžiku. A to nejen trefnými dialogy a vnitřními monology jednotlivých postav, ale i celkovou atmosférou příběhu. Ironie není to jediné, co novela nabízí. Smíření se s nevyhnutelným, soucit, konečný okamžik života… Mezi řádky lze nalézt mnohé.
Hodnocení: 70%
Za recenzní výtisk moc děkuji serveru Palmknihy.
0 komentářů:
Okomentovat
Díky všem za komentáře, postřehy a dojmy! :)